10. ledna 2010 v 1:11 | Luciáš
|
jí /té okaté dívce co stála krátce před osmou opřena o dveře v metru na trase C/
nikdy jsem neviděl něco tak krásného
jak tu dívku v cele při společném věznění
nikdy jsem neviděl sám sebe šťastného
a to je celé - nic už se nezmění
08/01/10
pracovní
ve své době provozu
vozím rakve z dovozu
po své době provozu
nalézám si do vozu
vůz je z dřeva jako nový
jen se na něj podívej
podívej se jak si hovím
koupil jsem jej přes ebay
10/01/10
zvratkami udušeni /japonské jméno/
jsem jinej než vloni jsem jinej než oni
jsem teplouš a feťák a svých dětí bůh
smyčka jak z burroughse pozér a posera
praha je mrtvá došel jí vzduch
02/01/10
tu154m
sněhová vánice mi uhasila cigaretu
rozechvělá bránice nachytala v meziletu
v mezidveří tupolevu revizorka krade klid
chuť na další cigaretu chuť se políbit
konečky prstů pohání hodiny
a plicní sklípky filtrují zplodiny
v mezidveří létám od loňského léta
kdy jsem zatím naposledy spatřil konec světa
09/01/10
žiletky
tak jako aton před mnoha lety
tak jako laura nedávno
pokusil jsem se z cigarety
kentucky tabák potáhnout
vrací se paměť ostří mi hrany
obrazů rámy svlečené dámy
na srdci boláky znamení nevěry
sbíráme bodláky v máminy zástěry
na poli představ svou tryznu zkusím
a na sklo moskwiche kouř jde ti z pusy
sám sobě hnusím se v odlesku modři
v jádru jsem hajzl co schytal pár modřin
na kůži oheň - vodu tak zklame to
tu kterou pod hřištěm sídlícím s planetou
pluto - je poslední barevnou paletou
na kůži oheň a dál už znáte to
04/01/10
dostávám rány
dostávám rány ani je nevracím
dostávám rány ani moc nezvracím
krev stéká po čele - úplný porno
mý strážní andělé maj asi volno
09/01/10
kuřák slunce
jezdíval jsem jako malý do lovosic do cukrárny a miloval dědu co byl z beřkovic když jsem býval v dorostu jezdíval jsem do mostu a miloval atona možná ještě víc - každý pátek jahodová v sobotu i v neděli snil jsem ovšem celý víkend že nepřijde pondělí na mostecké nádraží kolej druhou doráží krušnohor co vozí chodce pro podchodce pro děti - zasuň do mě svoje údy a dočkáš se objetí
kuřák slunce odvětí
vozíš otce matky děti krušné hory černé smetí lidské smrti nebojí se seveřani když se vrtí kulka v hlavě neposedně nepořádně lebku tvrdou mám
zůstávám v tom sám
zvládl zkoušky dospělosti svým rodičům zlámal kosti i zátylek prasečí kdože koho zradil vlastně proč nepíšeš kurva krásně nenapíšeš kurva jasně že se nám syn osvědčil a proč nemám sourozence proč pes lidskost supluje když zabíjím vlastní mozek když se vražda stupňuje - je jen kouzlem okamžiku kdy ti matka odvětí proč nechodíš s modrou knížkou když nesložíš souvětí
teď napočítej do pěti
vozíš otce matky děti krušné hory černé smetí lidské smrti nebojí se seveřani když se vrtí kulka v hlavě neposedně nepořádně lebku tvrdou mám
pak ti sbohem dám
10/01/10
houpavá
jsme generace šampiónů
vozících se šalinou
na hřbitově lampiónů
do světel nás zavinou
31/12/09
pro ženu /muž v posledím tažení/
piješ čaje?
sbíráš houby?
měla bys začít
když ses mi líbila
piješ gin?
součást tý zhouby
měla bys splnit
co jsi mi slíbila
10/01/10
závěrečná
odpočiň si
prosíš směle
jsem ti totiž
u prdele
horor
víko cvaklo
zvedlas ruce
plán hlodavčí
revoluce
skoro
vyplnil se
vzápětí
zbývá
střelba do dětí
08/01/09
celé to byl sen
kdy jsem opět nespal
kofein vzbudil ráno
kdy jsem opět nespal
kdy nebylo mi přáno
přitisknout tě na mísu
křišťálově bílou
do jejího obrysu
zatlačit vší silou
vylomit ji z pantů
křičet líbezně
toaletním papírem
se vytřít vítězně
kdy jsem opět nespal
sníh zářil tak jasně
kdy jsem opět nespal
psal fekální básně
zapomněl tak na bolest
kterou jsem utrpěl
existuje mnoho cest
abych netrpěl
neznám ale žádnou
proč jen ještě jsem?
vybral sem si snadnou
celé to byl sen
08/01/10
rooftop /stanice jedna/
zbývá pár posledních chodců
zbývá pár parties propitých do dna
zbývá pár gramů - nastane odsun
všech chodců do stanice jedna
trávíš svůj čas v nočních tramvají
zkoušíš ty chodce ze střechy zvednout
rooftop kde těla vzduchem létají
rooftop kde těla splynou v jedno
zbývá pár doteků sekretu smůly
zbývá pár parties propitých do dna
zbývá pár parties utnutých v půli
životů chodců stanice jedna
04/01/10
slunce IV
už jen vyjít do světa
na tvář ret nevrátit
zapomenout do léta
na zář i jeho svit
10/01/10
ta první... pro slečnu z metra... hodně milá... :)
Zvratkami udušeni a Tu154m se mi hodně líbí. Slunce, jako vždy... Dokonalé...
A Dostávám rány... mi připomnělo stavy, který jsem mívala před rokem. Teď už to je jiný a fakt bych to nechtěla vrátit...
už se těším na tu sbírku...